Kritika českého (sportovního) prostředí, 1. Část

10. srpen 2019

Kritika českého (sportovního) prostředí

ČÁST PRVNÍ

  

Naše společnost je odrazem nás samých. Proto tato kritika je i mým vlastním obrazem. Jsem toho nedílnou součástí a navíc, jak mnozí z Vás (správně) tvrdí: „Jde mi jen peníze a pořád o nich mluvím.“

 

Rozeberu tuto myšlenku. Obhajoba sebe sama? Sakra. Vždyť jsem chtěl kritizovat druhé.

 

Proč dělám vše pro peníze a proč o nich mluvím v souvislosti se sportem?“

 

Česká společnost, stejně tak jako celá kapitalistická společnost je založená na tom, že vše je hodnoceno a ohodnoceno. Domněnka, že nám takto fungující společnost přinese pospolitost, byla chybná. Protože namísto společného sdílení jsme dospěli k tvrdému individualismu. Upřednostňujeme sebe sama? Staráme se pouze o sebe? Jsem stejný? Hodnoťte si to, jak chcete.

 

Poslední tři roky, jsem po celou zimu ovlivňoval, vlastní prací a přístupem, jedno z mnoha sportovních prostředí. Jaké je (o)hodnocení mé práce? Peníze. Nové nabídky. Plný kalendář. Recenze na Googlu. Sebevědomí. Moc. Spokojenost dětí a rodičů, o které se starám. Účast na sportovních akcích. Medaile.

Nebo zhodnotíme negativa? Neproplacené faktury. Nemožnost prosadit metodiku pohybového rozvoje, samotné koncepce výchovy mládeže. Ztraceným časem (který věnujete snaze předat informace lidem, kteří vše znají nejlépe). Časem, který většina z vás věnuje odpočinku nebo rodině. Nedovolením si dovolené. Setkání s negramotností.

 

Hodnocení je na každém z vás. Využijte jediného, co nám bylo dáno - pojmenovávání.

 

Ano, jsem profesionální trenér a masér. Pečuji o soukromé osoby, kteří za mé služby platí. Spolupracuji s dětmi, amatérskými a profesionálními sportovci (v různých věkových kategoriích). Fakturuji své služby různým sportovním organizacím, klubům, svazům a asociacím. A z tohoto důvodu si mohu dovolit otevřenou kritiku systému.

Důvodem pro tuto kritiku je velké množství zvláštních rozhodnutí.

 

Pojďme hledat průsečíky a podoby v různých sportovních odvětvích

 

Příklad 1:

 

Nikol Tabačková nejede na mistrovství Evropy v atletice do 23 let!Důvodem je nenaplnění „podepsané“ smlouvy s Českým Atletickým Svazem (ČAS). Ve smlouvě se sportovec „zavazuje“ plnit požadavky svazu, za které mimo jiné dostane peníze na přípravu. Samozřejmě to takto není zcela čistě psáno. Takže všem jde jen o peníze.

Nebo se opravdu odehrává nějaká bitva (válka) mezi představenými v atletickém svazu a trenérem oštěpařů panem Železným? Nehodnotím. Podstatu hledejme spíše v tom, proč lidé, kteří dostávají peníze (nikdo neví kolik) za péči o atlety jsou proti atletům samotným. Nemám právo hodnotit práci šéftrenéra p. Dvořáka, protože neznám všechny vlivy, pod kterými je. Je zřejmé, že z části je pod vlivem jeho okolí a musí plnit (nějaké) úkoly – ty dostává od toho, kdo ho zaměstnává - svaz. Stejně tak, jako atleti pod nesmyslnou svazovou smlouvou.

Hlavní, co by si měli tito „papaláši“ uvědomit, je skutečnost, že – mají práci, peníze, uznání a moc jen díky atletům samotným. Pro ty mají vytvářet službu! A atleti je odměňují za péči o ně samotné mzdou (penězi). Tyto peníze svaz čerpá od státu jen díky jejich počtu a případným výkonům.

 

Neexistuje omluva pro Nikol, že střet odnesla ona.

Kolik medailí nakonec bylo na tomto ME?

Jsme země, která má nárok na žabomyší války?

 

Čas na fakta, která by měla být hodnocena (v top sportu). Víte, kolik medailí měli čeští atleti za poslední (8 let) na světových akcích?

 

Mistrovství Evropy:

2010 Barcelona: 0 zlatá, 0 stříbrná, 1 bronzová

2012 Helsinky: 3 zlaté, 1 stříbrná, 1 bronzová

2014 Curych: 1 zlatá, 1 stříbrná, 1 bronzová

2016 Amsterdam: 0 zlatá, 4 stříbrná, 0 bronzová

2018 Berlín: 0 zlatá, 2 stříbrná, 1 bronzová (poslední dny)

                                     Z toho oštěpaři: 6 medailí (z celkových 20 medailí)

 

Mistrovství světa:

2011 Tegu: 0 zlatá, 1 stříbrná, 0 bronzová

2013 Moskva: 2 zlaté, 0 stříbrná, 1 bronzová

2015 Peking: 1 zlatá, 0 stříbrná, 0 bronzová

2017 Londýn: 1 zlatá, 1 stříbrná, 1 bronzová

                                      Z toho oštěpaři: 5 medailí (z celkových 8)

 

Olympijské hry:

2008 Peking: 1 zlatá, 0 stříbrná, 0 bronzová

2012 Londýn: 1 zlatá, 0 stříbrná, 1 bronzová

2016 Rio de Janeiro: 0 zlatá, 0 stříbrná, 1+1 bronzová

                                      Z toho oštěpaři: 4 medaile (z celkových 5)

Ta dodatečná bronzová byla udělena Víťovi Veselému zpětně.

 

                                     CELKEM 33 MEDAILÍ Z TOHO 15 OŠTĚPAŘSKÝCH.

 

Zároveň se omlouvám, pokud mi utekly nějaké dodatečně přidělené medaile, díky dopingu dalších sportovců.

Schválně jsem použil roky, kdy už aktivní kariéru ukončil pan Železný.

 

Stále se najde někdo v atletickém svazu, kdo chce zpochybnit práci a výsledky tohoto atletického oboru? V této zemi si nikdo nemůže, ani nesmí dovolit, s ohledem na budoucnost, komplikovat růst mladé nadějné závodnice. O to více v našem nejúspěšnějším atletickém oboru. I kdyby snad někoho pan Železný poslal do oněch míst.

 

Roviny pohledu

 

Z pohledu peněz! Být na místě Nikol, tak v budoucnu odmítám podpis jakékoliv smlouvy, která mě jakýmkoliv způsobem poškozuje.

Poškození je nejen v čase přítomném: kdy veškeré prostředky utopené do přípravy neměly samotný efekt. Toto je z pohledu atletického svazu plýtvání penězi. Tyto peníze nejsou jejich, ale naše. Jsou čerpány převážně od státu. Toto si žádný správce veřejných peněz nesmí dovolit.

= ODSTUPTE !!!

 

Poškození je i v čase budoucím: kdy v případě úspěchu, mohla být Nikol evropskou šampionkou. To zvedá její kredit před sponzory, před organizátory meetingů (za které může být vyšší startovné). Všichni si v tomto světě píšeme životopis. A nějaký (nad-)spolek lidí takto poškodí životopis nejen sportovce samotného, ale i trenéra, tréninkové skupiny.

 

Z pohledu rozvoje mládeže:

Kolik práce a úsilí to vše stálo?

Kolik let se o něco snažíte a pak to někdo vezme stylem: „O Vás bez Vás.“

Kolik snů bylo zmařeno jedním rozhodnutím.

Kolik dětí a mladých sportovců mohlo mít o jeden vzor více. Navíc vzor, který se nevzdal a i přes zranění se vrátil zpět do té každodenní řehole. A věřte mi, málokdo z Vás si umí představit život profesionálního sportovce. Navíc v atletice, to není fotbálek jednou týdně.

Signál vyslaný do společnosti můžu přeložit i takto:

 

Makej, pracuj, snaž se. Buď nejlepší nebo jen dobrá. Nebudeš-li však

poslouchat naše rozkazy – NIC Z TEBE NEBUDE.“

ČESKÝ ATLETICKÝ SVAZ

 

 

Pohled na realitu. Každý sportovec v této zemi je zaevidován pod klubem, ten poté spadá pod svaz/unii/asociaci. Tyto svazy/unie/asociace ještě navíc využívají zastřešujících nad-organizací – ČUS, ČOV.

Na základě klubového počtu (sportovců) a výši majetku se stanovují rozpočty těchto organizací. Na těchto základech se žádá o dotace od MŠMT (Ministerstvo školství, a tělovýchovy).

 

Paralelně s touto nesnadnou a těžko prostupnou strukturou jsou zde zřizovány další struktury. Dukla (Ministerstvo obrany) a Olymp (Ministerstvo vnitra).

Zastřešující (nad-)organizace, pod které se unie/svazy/asociace spojují –

ČUS (Česká unie sportu) s tou je spojena

ČAUS (Česká akademická unie sportu),

ČOV (Český olympijský výbor).

 


Copyright © 2024 Otto Pospíšil. Všechna práva vyhrazena.